Co vám budu povídat? Byla to nádhera <3
Někdy v prosinci roku 2020 na mě vylítly celkem levný letenky na Madeiru, a protože jsem zrovna měla (po)covidovou depresi, že nastal další neverending lockdown, prostě jsem je, pro lepší náladu, musela koupit. Pandemie měla ustupovat, ale v reálu to bylo čím dál tím horší a horší a já beznadějně sledovala, které země nás zařazují na tmavě červený seznam zemí se zákazem vstupu.
Dva dny před odletem byla situace taková, že cesta tam zahrnovala PCR test před odletem, PCR test po příletu do Funchalu s karanténou do výsledku vyšetření, další PCR test před odletem zpět do Česka a doma 5 denní karaténu a další PCR test. No prostě 6 dní karantény a čtyři testy v hodnotě dejme tomu 8 000,-. Vyhlídky nic moc, ale byla jsem pevně rozhodnutá i tak jet.
Nevím, kdo koho podplatil, ale den před odjezdem už platil jen PCR test před odletem tam a antigenní test na cestu zpět. Alelúja
Teď už k Madeiře.
Když jsem v roce 2019 byla na Madeiře poprvé, přišla jsem si jak na jiný planetě a věděla jsem, že se sem musím určitě vrátit. Každá další návštěva má strašnou výhodu v tom, že už víte co a jak, kam jít večer, kam ráno, kam když je slunečno, kam když je pod mrakem. To nám ušetřilo strašně nervů oproti návštěvě první.
Nebudu vám tady vypisovat přesný itinerář, jelikož každý ale fakt každý místo je tu unikátní a strašně záleží na počasí, jakou atmosféru vykouzlí. Pico Ruivo nad mraky je sen, ale při jasné obloze zase vidíte celou Madeiru jak na dlani. Fanal v mlze je jak z Pána prstenů, oproti tomu za slunečna si můžete vychutnat skvělé osvěžující procházku starým lesem.
Na Madeiře nemá smysl plánovat více jak den dopředu a i to je moc. Prostě koukněte z okna a podle toho vyražte.
Objevovali jsme jak klasické krásy Madeiry, tak i místa zapomenutá mezi serpentýnami.
Fanal je vavřínový les – symbol vítězství – nebo prostě jen obyč bobkový list. Když chytnete mlhu je to vážně mystický místo, který vás přenese svou atmosférou o několik miliónů let zpátky. Jen bacha na krávy, které se schovávají v mlze 😛
Na Pico Arieiro jezdím pravidelně den před odletem na západy slunce a zatím vždycky se mi to vyplatilo. Epický pohledy do údolí, které se vždy zaryjí hluboko do paměti. Výhodou je, že se sem dá dojet až na vrchol autem, je tu restaurace, která vám poskytne výhled právě na západ slunce, při covidu teda zavírá asi v 16hodin. Z Pico Arieiro vede cesta na Pico Ruivo, kterou těsně po našem odletu domů zavřeli kvůli sesuvům.
Naopak na Pico Ruivo chodím vždycky na východy slunce, cesta z Achady trvá svižným krokem asi 40minut, žádný krpál to není spíš taková procházka. Cestou jsou nějaké přístřešky na přespání a jeden horský bar, kde mají výbornou ponchu a berou karty, takže se můžete zrubat a spálit na horském vrcholu Madeiry, jak my 😀
Přístupů k moři je tu dost a je tu pár černých písčitých pláží, nejznámější je v Seixalu.
Případně se dá koupat v mořských bazénech, kterých tu je taky dost třeba opět v Seixalu. nebo známější v Porto Moniz.
Levady – zavlažovací systémy, které svádějí vodu, a podél kterých můžete projít Madeiru křížem krážem. Doporučuju si předem zkontrolovat tyhle stránky , kde najdete které levady jsou zavřené.
My prošli ty známé i neznáme třeba Levada das 25 fontes, Levada da Risco, Levada dos Cedros, Vereda dos Balcoes, Vereda do Fanal, Vereda da Ponta de Sao Lorenzo, Vereda da Encumeada, Vereda da Pico Areeiro, Levada do Caldeiro Verde, Levada do Notre, Sao Jorge, Boca da Encumeada, Curral das Freiras atd 🙂
Klasika je východní cíp Ponta de Sao Lorenzo, je to asi celkem 3-4 hodinový trek, ze kterého jsou krásné výhledy a krásný východ slunce, který jsme opět jako před dvěma lety nevychytali.
Já jsem tu přes ty zvířátka, ale tady toho moc nečekejte, všude se povalují psi na silnici, všude chodí krávy 😀 Na Madeiře jsou známý ochočený a od turistů přecpaný pěnkavy, které se nechají krmit z ruky jak už na Balcoes tak třeba na 25 Fontánách 🙂
Na závěr ještě něco k dronování 🙂 Dron jsem si dala do příručního zavazadla, u nás na letišti ho chtěli vyndat a rozbalit, ale jiný problém nebyl. Co se týče dronování na Madeiře, jediná zakázaná zóna tam je samozřejmě v okolí letiště. Občas se mi stalo, že mezi horami jsem nemohla chytit signál, ale jinak bylo všechno dobrý, což bylo dané i tím, že tam bylo fakt málo lidí.
Jsem strašně vděčná, že jsme mohli vyrazit a zažít opět Madeiru téměř bez turistů a mít ji celou pro sebe, bylo to dokonalé a ty vzpomínky budu dostávat z hlavy hodně dlouho <3
