Plňte si své sny.
Probudit se ráno, rozepnout stan a spatřit Matterhorn v celé své kráse. Byl to můj sen a sny se mají plnit.
Celkově na plánování cesty do Švýcarska nebyl moc čas, naházeli jsme si místa do poznámek v telefonu a tak nějak plánovali cestou.
Fotek ze stanu při jednom z jezer pod Matterhornem je plný instagram, ovšem článků jsem moc (spíš žádné) nenašla. Jednoduše jsem si sbalila svůj festivalový stan za 200,- z Jysku, jogovou karimatku a spacák do -28 (aspoň něco). Nadešel den D a my jeli do Täsche zaparkovat auto a vyrazit směr Zermatt. Cestou tam jsem chytla klasickýho nerva, začala hledat na internetu nějaké info, a jediné, co jsme našla, byl článek od českých týpků, kteří psali, že bez spešl vybavení tam zmrzneme 😀 Né že by moje korková jógová podložka nebyla spěšl, ale na spaní v 2 700m.n.m. jsem jí moc nefandila 😀 Takže jsem to celé zrušila a vymýšlela jiný plán a nervila dál. Po nějaké době jsem se uklidnila a jelikož sny jsou od toho, aby se plnily, rozhodla jsem se to nevzdat a vymyslet plán B, kdyby byla zima, tak prostě půjdeme přes noc s čelovkama až dolů zpět do Zermattu.
Do Zermattu se dostanete jen jejich elektro vlaky (nebo pěšky, nebo na kole :-D), každopádně vlastní autem ne-e. Pokud jedete osobním autem, v Täsche je obrovské parkoviště, kde v klidu zaparkujete (14CHF), s obytňáky už je to horší, každopádně hned u vlakového nádraží je pumpa a autoservis, kde mají za barákem parkoviště a za 25 švýcarských franků máte parkování na 24h s full servisem – můžete doplnit vodu, vylít odpad a dobít elektřinu. Jen bacha mají jen asi 10 míst.
Vlaky Täsch-Zermatt jezdí každých 20 minut a cesta vás vyjde na 16 franků tam a zpět a pes vyšel na 8 franků. Cesta trvá asi 10 minut a to dokonalé ticho jedoucího vlaku jsem si oproti našim Českým drahám fakt užívala.
V Zermattu už nás čekal klasický turistický chaos, měli jsme fakt smůlu na rozkopané Švýcarsko, takže ani Zermatt nezklamal a kromě všudypřítomných elektro taxikářů bylo dost ulic rozkopaných, a jelikož jsme pospíchali na poslední zubačku směr Sunnega a dál na Blauherd, ani jsme se nezdrželi. Ceny zubačky a lanovky tady a pes je zdarma.
Původní plán, přespat u prvního jezera Stellisee padl poté, co jsme zjistili, že cesta, která měla dle ukazatelů trvat 1,5h, trvala 15 minut. Rozhodli jsme se jít dál a dojít až k poslednímu jezeru Riffelsee. Takže nás čekalo 10km s 700m nahoru a 500 dolů. Bylo asi 6 hodin odpoledne a nahoře jsme byli úplně sami. Matterhorn zatím v mracích, ale i tak to je fakt nádhera. Cestou vidíme ledovec Findelgletscher a Gornergletscher.
Míjíme jezera Grindjisee, Grünsee a Mosjesee. Dáváme hodinovou véču od AdventureMENU (s kódem PETRA11 máš slevu na objednávku :)) u Grünsee a koukáme na západ slunce. To nejhorší nás teprve čeká.
Začínáme stoupat a díky bohu, že mezi strmým stoupáním, byl vždycky chvíli kousek po rovině. Jelikož se záměrně vyhýbám cestování s krosnou, poslední dvě hodiny vždy po pár krocích štěluju batoh a přemýšlím o tom, jak bych ho měla správně nastavit, aby mě nebolely záda z té tíhy, co nesu.
Je 21:30, psovi nasazuju čelovku na záda, protože už není vidět na krok a nám zbývá poslední hodina. Cesta vede vedle rozkopané (nečekaně něco ve Švýcarsku opravují) železnice, všude cinkají zvonky krav, protože procházíme skrz pastviny.
Cílová rovinka před posledním jezerem a i když předpověď hlásila bezdeštné počasí, začíná pršet, a já myslím na svůj stan z Jysku s nápisem openair 😀 jestli je vůbec nepromokavý. Teplota už je kolem 5 stupňů a my stavíme stan za tmy u jezera Riffelsee.
Povolené je pouze nouzové přespání – to znamená za tmy postavit a brzo ráno sbalit, a vše, co si s sebou přinesete – si s sebou i odnesete a tím vše – myslím VŠE.
Ráno se probouzíme kolem půl sedmé, asi o půlnoci přestalo pršet a stan hrdinsky nepropustil ani kapku, každopádně zima byla od země jelikož teplota klesala až k nule a jógová podložka nebyla nejlepší nápad, ale přežila jsem. Pes je vysmátý, tomu bylo vedro a zahřívat ve spacáku mě odmítal 😀
A teď chvíle napětí, rozepínání stanu a výhled – dokonalý. I když nebyl vidět celý, ten pohled na tu osamělou horu odrážející se v jezeru přede mnou byl skvělý. Trávíme tu asi další hodinu, vyruší nás až zvuk železnice ohlašující kolem 8 ranní příjezd turistů, proto bereme batohy a vyrážíme na cestu dolů zpět do Zermattu, kdy nás čeká asi 14km a 1180 m dolů a 20 nahoru. Cestou dolů vidíte většinu času právě celý Matterhorn a ledovec Furgggletscher a při pohledu zpět máte výhled na ledovce Triftjigletscher, Breithorngletscher. Cesta dolů je svižná a jde rychle, máme čas se zastavovat, dát snídaňooběd a kochat se horama a jezírkama v údolí.
Přicházíme k chatě do Riffelalpu, kde si dávám dvě cappucinna a kochám se výhledem z gauče s ovčí vlnou a na výhled na Matterhorn, asi poslední, protože přichází oblačnost. Pak už scházíme po cyklostezce zpět do Zermattu, psík je konečně unaven, takže do cílové rovinky na vlakové nádraží se nese a my nasedáme do vlaku zpět do Tasche a já vím, že příští rok na tu horu prostě vylezu.
Kdybych měla shrnout, poradit, doporučit. Pokud jste zvyklí na vícedenní treky s plnou polní, je okolí pod Matterhornem perfektní na vícedenní treky. Vše se odvíjí od počasí, což je jasný, a jak už jsem psala, nouzové přespání je možné. Je tu i plno horských chat, kde můžete doplnit vodu nebo použít wc. Za mě určitě dobrý spacák, karimatku a stan. Jinak terén není nijak zrádný, je to celkem procházka, jen někdy velký krpál no ale ty výhledy za to stojí. Kdyby cokoliv, tak všude jsou lanovky, které vás dopraví zpět dolů do Zermattu, jen jsou otevřené cca od 8-18 a zubačka to samé (časy tady).
Celá trasa tady
