Únor 2022
Né že by běžkování u nás Čechách nebylo ono, ale chtěli jsme okusit, jak by se nám běžkovalo jinde.
Nejdřív jsme měli v plánu Rakousko, ale pak nás napadlo, co tahle jet v obytňáku od Nordic Craft a spát hned u trati, no a protože máme už celkem projeté Dolomity, chtěli jsme si ušetřit zbytečné plánování a hledání míst na camperování, bylo rozhodnuto a v únoru 2022 jsme vyrazili do Dolomit na dvě nejprofláklejší letní výletovací místa.
Seiser Alm / Alpe di Siusi
Největší vysokohorská plošina v Evropě nabízí okolo 120 km upravených tras ve výšce kolem 2 000 mnm.
Nenechte se zastrašit, pokud pár set metrů před cílovou destinací nebude dníh 😀 Po vyjetí pár desítek výškových metrů nahoru na vysokohorskou plošinu bude sněhu až až 🙂
Stejně jako v létě je vjezd do této oblasti řízen policií nebo závorou. Vjezd je možný pro neubytované v Compatschu od 17h večerní do cca 9-10h ranní. Parkovaní v zimě bez poplatku je u sjezdovky zde nebo ještě výš na placeném parkovišti za 19 Eu na 24h tady , kde je teda cedule, že je zákaz parkování od 22-6h, ale nikdo to neřeší a stálo tam více aut.
Denní permice na běžky stojí 8 Eu na osobu a okýnko s lístky se otevírá ve vesnici Compatsch kolem 8h, dostanete pásku, kterou pak ukazujete při kontrole.
Co se týče psa – oficiálně pes na trasy nesmí, jezdili jsme na trasy hned ráno a pak k večeru a byli jsme tam téměř sami. Mám Sofii uvázanou u pasu a naučenou, aby běhala napravo od stopy v pozici, kde se odpichují běžkaři hůlkama nebo úplně mimo stopu ve sněhu. Kontrola nám na psa nic neřekla a pak už si na nás zvykli a bylo to v pohodě 🙂
Na Seiser Alm jsme byli asi čtyři dny a musím říct, že bych si tam dokázala představit i celý týden 🙂 těch tras je tu fakt hodně a mezitím je plno sjezdovek, takže lidi se rozprsknou a máte celé ty stopy pro sebe.
Dürrensee pod Tre Cime
Druhou zastávkou bylo údolí Landro s výhledem na Tre Cime. Parkovali jsme hned u stopy tady . I zde je cedule, že camperování je zakázané od 22-6, ale nepotkali jsme téměř ani žádné jiné běžkaře natož nějakou kontrolu. Záchody jsou přes zimu zavřené, koše tady taky nejsou, v okolí je jen jedna restaurace. Stopa na běžky vede údolím a je jednosměrná. Nenašli jsme jestli se někde kupuje nějaká permice. Trasa vede z Toblachu až do Passo Cimabanche a má skoro 17km.
Tahle oblast je v zimě celkem opuštěná a moc lidí jsme tu nepotkali, občas k večeru nějakého místního běžkaře. Nebyli tu ani žádné cedule pro zákaz psa ve stopě.
Další trasy v okolí
Lago di Braies
I tady u jezera byli nějaký stopy, každopádně my jsme šli na pěší výlet a bylo to tady jak na Václaváku.
Placené parkoviště cena od 3-9Eu podle doby, po jakou tu chcete strávit.
Lago di Sorapis – trasa není v zimě udržovaná!!!
Pro další pěší výlet jsme vybrali Lago di Sorapis. Parkoviště na krajnici, které funguje v létě se v zimě neudržuje, takže jsme zaparkovali u nedalekého hotelu. Každopádně cesta není v zimě udržovaná a bez nesmeků, maček, lana a cepínu bych sem nedoporučovala chodit, cestou je pár ledopádů a téměř před koncem je ledopád a uzká cestička, která se změnila na velký ledopád bez lana to nešlo projít. Tak bacha 🙂
