Byla jsem v pátém ročníku medicíny, kdy jsem studium brala celkem vážně a moje cestování zahrnovalo cesty z knihovny do kampusu a zpět, nebo jsem sem tam chodila na přednášky o cestování do oblíbené čajovny v Krpoli. To se změnilo na jaře 2017, kdy jsem potkala přes facebook skupinu skvělých lidí – Moravský adrenalin. Dělali různé akce od menších výletů po okolí Brna až po pro mě šílené seskoky z jakéhokoliv mostu, který jim přišel do cesty. No a tahle parta mě pozvala velikonoční výlet do Černé Hory, tak jsem si řekla proč ne.
Doteď si pamatuju, jak jsme se týden před plánovaným odjezdem sešli v kavárně na Veveří a mně došla ta realita cesty do hor. V Černé Hoře hlásila předpověď až -8 stupňů přes noc, v Durmitoru sníh a já se svýma converskama jako nejvíc odolnýma botama, spacákem do +5 jsem věděla, že jsem přípravu trochu podcenila 😀 Upřímně jsem to chtěla zrušit a nikam nejet, což by byla jedna z největších chyb. Nakonec jsem se hecla a začala tour de Brno, obešla jsem známý všechno jsem si napůjčovala, včetně pořádných bot, spacáku do -20 stupňů, maček, cepínu, atd.
Naše cesta vedla přes ČESKO – SLOVENSKO – MAĎARSKO – CHORVATSKO – BOSNA A HERCEGOVINA – ČERNÁ HORA – SRBSKO – MAĎARSKO – SLOVENSKO – ČESKO
Sarajevo
Cestou do Černé Hory jsme zastavili v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, kde jsme strávili jedno odpoledne. Prošli jsme si čtvrť Baščaršija, v jejímž středu je Sebilj -dřevěná fontána v orientálním stylu obklopená starým osmanským bazarem.
Vijećnica je monumentální nepřehlédnutelná budova radnice a zároveň národní knihovny vystavěna v semi-osmanském stylu, která se tyčí na kraji čtvrti Baščaršija poblíž řeky Miljacky, přes kterou vede most Šeher-ćehajina ćuprija. Odjížděli jsme směr Černá Hora při západu slunce a pohledu na město zalité sluncem v údolí.
Sarajevo je na hlavní město poměrně malé zato hustě obydlené, a je poznat, že jste ve východní Evropě, ta mentalita lidí je jiná, město bylo takové celé rozestavěné, polorozbořené špinavé, ale zajímavé.
Djurdjevićův most přes Taru
Při cestě z/do Žabljaku jsme se zastavili ve vesnici Đurđevića Tara, kde je jedinečný obloukový železobetonový most přes řeku Taru, který byl postavený během 2.světové války, kdy jeden oblouk byl při válce odstřelen a následně podle původních plánu postaven. Je dlouhý 365 m, má pět oblouků a nejdelší z nich má na délku 116 m. Z mostu se díváte na řeku Taru. Náš plán byl kiene swing z mostu, ale byl tu nečekaný provoz, takže by nám to neprošlo. Pokud jste ale vyznavači adrenalinu, od května do září můžete nad kaňonem vyzkoušet na zip-line. Stojí to 10 EUR.
Kaňon Tary je nejhlubší kaňon v Evropě a druhý nejhlubší na světě (po kaňonu řeky Colorado). Tento vápencový kaňon má průměrnou hloubku 1 100 m, v některých místech je hluboký až 1 300 m.
DURMITOR
Našim cílem byl Durmitor, národní park, jehož velká část je pod záštitou organizace UNESCO. Takže počítejte s placeným vstupem do parku. Cena je 3E za den nebo zvýhodněná cena 6E na tři dny. Park se rozkládá na hranicích s Bosnou a Hercegovinou. Výchozím bodem Durmitoru je město Žabljak, které je se svou polohou ve výšce 1 450 m n. m. nejvýše položeným městem na Balkáně. My se ubytovali v kempu Kod Boce ve vesnici vedle Žabljaku, kde jsme byli jako šílenci v dubnu ve stanech jediní, hlavně když přes noc nasněžilo 😀
Černé jezero (Crno Jezero)
Cestou na vrchol Veliki Meded jsme procházeli kolem známého ledovcového Crnoho jezera, nad kterým se tyčí pohoří Durmitor, které je součástí Dinárských Alp.
Велики Међед (Veliki Meded) (2287 m)
Výstup na vrchol Veliki Meded, byl můj prvovýstup na nějaký vrchol vůbec, když neberu pár kopců v Nízkých Tatrách, a zatím jediný výstup doteď, kde jsem použila mačky a cepín. Doteď vzpomínám na některé úseky, kde bez jištění šlo fakt o život, a když nad tím zpětně přemýšlím, bylo to dost nezodpovědný (kdyby máma věděla), ale taky na to, jak se mi zvyšovala hladina dopaminu, čím výš jsme byli. Byl to nekonečný výstup, sněhu bylo poměrně dost a vzhledem k tomu, že jsme nešli po vyznačené trase, to bylo o to složitější. Plno z nás si sáhlo na svoje hranice, ale já na to vzpomínám moc ráda, protože kdybych si to tenkrát rozmyslela a na tenhle trip nejela, třeba bych se k lásce k cestování nikdy nedostala.
