Krušné hory – další lokace, kterou nemám vůbec prochozenou, a proto bylo na místě udělat první krok, a tím byl Klínovec, nejvyšší hora tohoto českého pohoří se svými 1244 m.n.m.
Předpověď hlásila ,,bude jasno“ , a tak jsem vykopala svoje spolucestovatele v sedm ráno z postele, naložila jsem se do auta a vyrazili jsme. Dvouhodinová cesta v mlze, že nebylo vidět na krok, měnila můj nadšený úsměv ve svraštěné obočí plné obav, ale 5 minut před cílovou destinací jsme jak kouzlem vyjeli z inverze, která nejspíš zahalila celou republiku.
Výchozím bodem bylo parkoviště Neklid, od kterého jsme se vydali směr vrchol. Okružní trasu jsem sice měla naplánovanou dopředu, ale klasicky jsme pak šli tou cestou, která se nám líbila na pohled nejvíc. Každopádně vyznačených cest a tras pro běžky a skialpy je tam nespočet.
Cesta lesem směrem na vrchol osvícená slunkem vygradovala při příchodu na úplně prázdnou sjezdovku, která byla v rámci epidemických opatřeních samozřejmě zavřená, a pohledem na krajinu zahalenou inverzí.
Nahoře hodinové pivko z občerstvení, pak během zlaté hodinky zpět k autu a vyrazit směr mlhou zahalená Praha.
